Tohle téma je pro nadšené začínající zahrádkáře možná nejzajímavější a také zřejmě nejproblematičtější. Tedy alespoň to platí u mne a mých přátel. Tak si o našich chybách a omylech něco přečtěte a třeba vám to k něčemu bude.

Začnu pěkně bez „cavyků“ výčtem chyb, které jsme my, nadšení zahrádkáři-začátečníci nejčastěji udělali při pěstování sazenic.

Především – své první sazenice jsme vypěstovali doma za oknem a nestačili jsme se pak divit – sazenice byly tenké, dlouhé a ohnuté směrem k oknu a rostly tu příliš na husto a bylo jich příliš hodně a nebo naopak vzešlo příliš málo semen.

Příčiny byly jednoduché – bez skleníku je velmi obtížné vypěstovat zdravé sazenice. I když je pěstujete u opravdu velkého okna nebo na nějaké zasklené terase apod., sazenice jsou téměř vždy ohnuté k oknu. Světlo z jednoho směru prostě sazenicím nesvědčí. Jedině byste museli mít např. prosklenou zimní zahradu s průhledným stropem, která by v podstatě skleník nahradila, ale to je drahý špás, málo kdo z nás obyčejných nadšenců ji asi bude mít. Sazenice se naprosto přirozeně začnou natahovat za světlem a je vcelku zbytečné dělat různé kejkle s otáčením truhlíků apod. Sazenicím to spíše ublíží. Bez skleníku, byť malého, to zkrátka moc nejde.

To, že jsou sazenice tenké a dlouhé, má několik příčin – jednak už zmíněný fakt, že se při pěstování u okna natahují za světlem. Dále ale může být příčinou špatná zemina. Vyzkoušel jsem všelicos, pokaždé jsem nejdříve jásal, že už je to konečně ono, ale vždy se ukázalo, že to není tak jednoduché.

Především – mě osobně se naprosto neosvědčily různé rašelinové substráty, které se běžně prodávají v zahradnictvích. Pokud máte jinou zkušenost, buďte rádi. Moje zkušenost s nimi je ale záporná. A navíc nezapomeňte, že kvůli jejich výrobě se ničí rašeliniště – chcete-li tedy být opravdu bio-eko a já nevím co ještě, pak na ně zapomeňte a ujišťuji vás, že o nic nepřijdete. Sazenice v nich pěstované, byly vždy slabší a vytáhlejší, než ty stejné druhy vypěstované jinak. Později jsem se dočetl, že rašelina je (podle zdrojů na internetu) považována téměř za inertní plnivo a výživu rostlinkám, které se v těchto substrátech pěstují, poskytuje kompost ze stromové kůry.

Stejně tak se mi vůbec neosvědčilo pěstovat sazenice v čistém kompostu a také mi nefungovalo pěstovat je v hlíně vzaté ze záhonů. Jediné, co mi opravdu funguje, je směska hlíny, kompostu, případně písku a nebo rašelinového substrátu – pokud ho už máte, můžete ho takto využít mnohem lépe. Co se týká poměrů, tak to záleží na tom, jakou máte hlínu, jak se vám vydaří kompost a taky na tom, co chcete pěstovat. Takže doporučit nějaký univerzální poměr nemohu, neznám ho. Chce to dělat „s citem“ – jakkoliv tohle může znít jako hloupost, zjistil jsem, že je to základ úspěšného zahradničení – pracovat s citem.

Tolik tedy k otázce zeminy a podívejme se na jiný problém. – co si počít, když vám vzejde málo semen. A toto je zároveň veledůležitá informace pro všechny nadšené začátečníky – neberte moc vážně rady na balíčcích se semeny. Hlavně nevěřte údajům o hloubce, do níž se má vysévat. Moje zkušenost je v tomto ohledu zcela jasná – nefunguje to. Dodržíte-li návod na pytlíčku, nevzejde vám obvykle ani polovina semen, často ještě méně, ale u drobných semen se to hned nepozná.

Po mnoha zklamáních jsem se začal vyptávat lidí znalých a nakonec mi v jednom zahradnictví poradili, že semena se musí sázet maximálně tak hluboko, jak jsou sama velká. U většiny malých semínek to tedy znamená, že je pouze zamáčkneme do hlíny. Právě na to zamáčknutí nezapomeňte – semena potřebují být v kontaktu s hlínou.

Další chybou, kterou jsem dělal já i moji přátelé, je, že jsme se zpočátku snažili využít veškeré sazenice, které jsme vypěstovali, bylo nám líto vyhodit ty slabší a nebo naopak ty příliš vytáhlé. A snažili jsme se je všechny nějak dopěstovat, přesazovat apod. Je to falešná lítost a nic tím nezískáte, ani neušetříte. Ze slabých a malých sazenic nebo tenkých a vytáhlých obvykle nic pořádného nevyroste. Je to ztráta času. Sazenice protřiďte, použijte opravdu jen ty nejlepší.

A mimochodem – pokud budete mít pocit, že úplně nejlepší bude pro začátek sazenice nakoupit, tak to jsem taky zkoušel a výsledek byl nevalný. Sazenice na trhu jsou obvykle vyhnané různými substráty s umělými hnojivy, aby vypadaly „zdravě“. Ale i tak se mi osvědčily mnohem více, než „krásné a zdravé“ sazenice ze zahradnictví. Vloni jsem takto nakoupil „krásné a zdravé“ sazenice letního červeného zelí a kapusty a liboval jsem si, ale jak se posléze ukázalo, tak předčasně. Milé sazenice zůstaly celou sezónu „krásnými a zdravými sazenicemi“, vůbec dál nerostly, teprve na konci sezóny začaly nesměle tvořit malé hlavičky a potom na podzim uschly a zplesnivěly.

A ještě jedna rada na závěr k sazenicím – mě i mým přátelům se zpočátku nedařilo správně odhadnout vhodné počty sazenic. Je velký rozdíl pěstovat jen pro vlastní spotřebu a nebo pro síť přátel. Především musím varovat – nepřežeňte to se saláty a jim podobnými rostlinami, jako je mibuna a mizuna. Ty se všechny pěstují velice snadno, ale nedají se nijak skladovat ani zamrazit. Pokud je máte jen pro vlastní spotřebu, pak je zbytečné vypěstovat najednou záhon nebo dva plné salátů. Po prvním nadšení se zhruba po týdnu nebudete moci na salát ani podívat, natož ho stále konzumovat.

Z toho také plyne, že pokud nepěstujete vyloženě na odbyt, ale jen pro svou vlastní potřebu, stačí vám koupit obvykle po jednom balíčku semen od každého druhu. Je jich tam obvykle tolik, že vám postačí i na několik let. Pouze semen dýní, cuket, okurek a rajčat a případně i kukuřice budete potřebovat více balíčků – bývá jich v balení tak okolo 6 až 10 kusů. Ale to už se dostáváme k otázce výběru plodin a to zase někdy jindy.

(pokračování)