V minulé části jsem pohaněl „staré nářadí“ a práci „jako za stara“, slušelo by se tedy, abych to trochu vysvětlil.

Jak už jsem napsal, s domem jsem koupil i hromadu starého nářadí. Původní majitel byl šikovný člověk a zřejmě se také řídil heslem „všechno se někdy může hodit“, proto mám v dílně nejroztodivnější nářadí a nástroje. I takové kousky, o kterých jsem předtím ani neslyšel, že existují. Některé nástroje jsou zcela zjevně vyrobeny podomácku, inu za socialismu bylo v obchodech všeho všeobecně málo.

Mnohé tyto nástroje by se dnes báječně vyjímaly v muzeu, což je asi tak nejlepší, co se s některými z nich dá udělat. Především – mnohé tyto staré nástroje jsou na dnešní „vkus“ zbytečně těžké. Domýšlím se, že je to dáno jednak tím, že dříve nebyly k dispozici takové materiály jako dnes – předčasnému zničení kovového nástroje se zřejmě předcházelo jeho masivností. Pamětníci si jistě vzpomenou na pověstné „ruské výrobky“, které byly do jednoho téměř nezničitelné, ale zároveň také téměř nepoužitelné, protože byly příliš masivní a těžko se s nimi pracovalo.

Tak takových nástrojů mám doma několik – starou plečku, vyrobenou patrně z kusu vyřazené strojní plečky, několik motyk, z nichž některé jsou tak těžké, že je málem nezvednete, několik lopat, které jsou tak masivní, že už jen poponést je představuje značný fyzický výkon (pravda, lehčí železné lopaty už byly tak zrezlé, že při práci různě popraskaly apod.).

A to nejlepší na konec – veškeré dřevěné násady byly totálně sežrané červotočem a přitom to na povrchu nebylo vidět. Povrch násad byl zřejmě pravidelně něčím ošetřován, ale červotočům to stejně nevadilo. Pravý stav věci se ale ukázal hned při prvním použití – násady praskaly jako perník. Opravdu se to nedá popsat jinak a taky to sežrané dřevo jako perník i vypadalo. V kůlně pravda byly i náhradní násady, ale ty na tom byly dosti podobně. A co byste řekli – myslíte, že nové násady jen tak koupíte v obchodě? Samozřejmě, že v mnohých případech už ne a pak dojde na různé úpravy jak násad, tak nářadí.

Proto jsem nakonec musel na své „staromilské“ sny rezignovat, staré nářadí jsem povětšinou uschoval k pozdějšímu okrasnému vystavení a koupil jsem nové a zatím se stále utvrzuji v tom, že jsem udělal dobře.

Ale abych část o nářadí nějak rozumně uzavřel a dal nějakou smysluplnou radu lidem, kteří podobně jako já, začnou po letech městského života opět zahradničit. Z malého ručního nářadí využijete téměř vše, co běžně prodává – různě velké ruční lopatky, malé ruční kultivační a přesazovací vidle, malé ruční motyčky a ruční plečky, malé ruční drátové hrabičky apod. Z velkého nářadí pochopitelně tradiční jako krumpáč, lopatu, rýč, hrábě (všeho druhu), motyky, ale také plečku s dlouhou násadou, plecí motyčku, ruční kultivátor, motorový kultivátor. Uvažujte kreativně a uvidíte, že mnohé práce se dnes dají dělat lépe než „za stara“.

Rozhodně ale nekupujte žádné laciné výrobky za super cenu – takových mám doma slušnou hromádku a téměř všechny jsou rozbité, polámané, super rychle ztupené a zrezlé apod. Naposledy jsem na tu hromadu přihodil nůžky na pohodlné zastřihování trávy s otočnou čepelí. Stály méně než čtvrtinu ceny těch kvalitních a byly zničené za jednu sezónu. Vypadla rozevírací pružina (a už ji nikdo nikdy neviděl), obrousila se plastová západka, spoj čepelí zarezl. Prostě paráda, dvakrát jsem se je snažil „resuscitovat“ a pak jsem je zahodil do kouta k ostatnímu podobnému šrotu. Na to opravdu není čas, nářadí má sloužit nám a ne abychom se my snažili zachraňovat špatné nářadí jak to jenom jde – bude vás to stát tolik času, že na tom vůbec nic neušetříte.