Jako dítě jsem bydlel na vesnici, kde jsme měli zahrádku a ovocné stromy a keře. Pak jsem žil 22 let ve městě. Když jsme se potom přestěhovali na venkov, musel jsem si na různé věci týkající se zahrádky znovu přijít často metodou poučení se s vlastních omylů.

I někteří naši přátelé podstoupili podobné hledání a tak mohu některé zkušenosti zobecnit. Pokud patříte do podobné kategorie – tedy mezi lidi, kteří se z města vrátili na vesnici, pak jste asi zažili něco podobného a tak nad tímto textem třeba nostalgicky zavzpomínáte. Pokud ještě ve městě žijete a o návratu na vesnici teprve uvažujete, pak se vám třeba mohou tyto zkušenosti hodit. I když jak jsem už pochopil – zkušenosti jsou v zásadě nepřenosné, každý si je musí prožít sám.

Knihy o zahrádce začínají obvykle povídáním o vhodném nářadí. Zkušenost ukázala, že při nákupu nářadí je potřeba vzít v úvahu velikost zahrádky, počet záhonů, počet stromků apod. Čím více záhonů, stromků apod., tím kvalitnější nářadí je potřeba koupit. Nedá se na tom ušetřit. Můžete mi věřit. Laciné nářadí je laciné obvykle proto, že je méně kvalitní. Nemusí to sice platit vždy, ale obvykle to tak je.

Když např. máte hodně stromků a keřů, které bude potřeba pravidelně stříhat a prořezávat, pak nemá smysl kupovat laciné nůžky – nadřete se s nimi a po jedné dvou sezónách je obvykle vyhodíte nebo vyřadíte. Každopádně zjistíte, že jste jejich koupí nic neušetřili.

Typické problémy laciných nůžek jsou za prvé – vypadne vám péro, které nůžky rozevírá a to budete zírat, jak vás bude bolet ruka a jak vás bude iritovat, že se nůžky v rukavicích špatně rozevírají (bez rukavic budete mít velmi brzy puchýře). Za druhé – nůžky se rychle ztupí, protože mají čepele z měkkého kovu a tupými čepelemi nic neustříhnete a po několikerém naostření bude čepel poloviční (přesně toto jsem zažil nejen u nůžek, ale např. i u laciných pilových listů, vrtáků a stopkové frézy – opravdu se na tom nedá ušetřit). A samozřejmě – laciné nůžky vám rychle zreznou.

Na stříhání stromků rozhodně doporučuji teleskopické nůžky. Oceníte je i u zákrsků. Snadno se s nimi dostanete do koruny a nepoškodíte ani stromek ani sebe. Kdybyste se prodírali do koruny s ručními nůžkami, pak se nejen poškrábete, ale hlavně poškodíte pupeny na větvích, přes něž se budete prodírat. Opět musím dodat, že laciné teleskopické nůžky nemá smysl kupovat – rychle se ztupí, případně praskne táhlo apod.

Pokud máte stromků několik desítek, pak rozhodně uvažujte o koupi elektrické přímočaré pily – ocasky. Ušetří vám spoustu práce při prořezávání. Při ručním prořezávání vás po několika stromech budou děsně bolet záda a ruce. A ještě dodávám – řetězovou pilou se prořezávat prakticky nedá – řeže příliš rychle a do dřeva se „zakusuje“. Stromy proto můžete snadno poškodit a sobě velice vážně ublížit. Řetězovou pilu vemte do ruky jen když potřebujete uříznout nějakou opravdu silnou větev.

Podobnou zkušenost mám i s ručním nářadí. Kupujte nejraději „nerez“. Z laciných natřených plechových lopatek sleze nátěr za jednu dvě sezóny a velice rychle reznou a zlomí se. Totéž platí pro motyčky. Laciné rycí vidle se vám rychle ohnou, případně i zlomí.

Velice praktickým a pro mne už více méně nepostradatelným nástrojem je ruční i motorový kultivátor. Malý ruční kultivátor (obvykle má podobu několika kovových hvězdic na společné ose) je velice vhodný na přípravu záhonu před setím. Hlínu s ním velice snadno a bez námahy rozmělníte – prostě jím jezdíte po záhoně, zvládne to i dítě. Tedy pokud je sucho – když je hlína vlhká nebo když zapracováváte čerstvý kompost, pak se vám hvězdice ručního kultivátoru rychle zalepí hroudami hlíny či kompostu a musíte je odtamtud vyškrábat. Ale i tak se s ním pracuje mnohem lépe, než s motyčkou. Alespoň mě ano. Podobně se hodí i na povrchové kypření během sezóny.

Motorový (benzínový nebo elektrický) kultivátor se sice také občas mokrou hlínou zalepí, ale není na to tolik náchylný. Na druhou stranu se nehodí na jemnou přípravu půdy, je vhodný obvykle pouze na hrubé práce – na rozmělnění hroud na zrytém záhoně a na zapracování kompostu nebo písku (do těžkých půd).

Pozor, motorový kultivátor není pluh. Raději nepočítejte s tím, že vám ušetří rytí, mohli byste snadno přetížit motor – elektrický by se mohl spálit. Hodně tu také záleží na tom, jakou půdu na zahrádce máte. Hlavně na podzim bývá půda po sezóně obvykle dost zhutnělá a těžké půdy jsou pak „jako kámen“. Takové je rozhodně potřeba nejdříve zrýt. Možná, že by to fungovalo po zimě, kdy je půda prokypřená zimními mrazy (než ji během jara vysuší slunce a zhutní deště). Ale raději doporučuji nepřetěžovat ho a hlínu nejprve zrýt ručně.

Konve doporučuji jednoznačně plastové. Je to sice možná neestetické nebo neekologické, ale chtíc nechtíc musím přiznat, že jsou praktické – jsou lehké, pevné a nereznou. Na zalévání doporučuji rozprašovač s teleskopickým držadlem – nebudete se muset ohýbat, což oceníte hlavně na velké zahrádce.

Doplním ještě jednu poznámku. Z tohoto přehledu budou možná někteří čtenáři rozčarováni, protože se třeba snaží vystačit pouze s ručním nářadím bez elektřiny a nebo ještě zahrádku nemají a mají představu, že budou vše dělat „jako za stara“, se starým nářadím. Já jsem uvažoval úplně stejně a dokonce jsem měl i to štěstí, že jsem spolu s domem koupil i hromadu starého nářadí. Bohužel, ukázalo se jednak, že žádné nářadí nevydrží věčně (a opravy starého nářadí jsou někdy problematické), dále musíte pamatovat na to, že „za stara“ museli lidé s tímto nářadím tvrdě a dlouho pracovat (neměli jiné zaměstnání jako my dnes) a v neposlední řadě – pokud máte velkou zahradu, tak je všechno jinak než když se staráte o pár záhonků.

(pokračování)