Creating a Life Together (3) – semínka zdravé komunity

Podle zkušeností autorky knihy (připomeňme, že pracovala mnoho let jako redaktorka časopisu Communities), uspěje pouze cca 10% skupin, snažících se založit komunitu. Zbylých 90% z nějakého důvodu zkrachuje. Pojďme se podívat na to, proč to tak je.

Autorka se těmito otázkami zaobírá již od začátku 90. let. Při přípravě článků pro časopis rozmlouvala s mnoha lidmi a jak sama říká – brzy začala vidět společné rysy jak u těch, kteří uspěli, tak u těch, kteří takové štěstí neměli.

Především zjistila, že ani tolik nezáleží na tom jak silnou inspiraci a vize mají zakladatelé. Všichni doufají, že se jim podaří vytvořit nový životní styl, založený na vzájemné spolupráci a přátelství. Důvody nezdarů jsou přesto stále stejné – skupině chybí peníze nebo se jim nepodaří najít vhodnou nemovitost nebo pozemek. Nejčastějším důvodem ale jsou vzájemné konflikty. Po nich obvykle lidé ztratí zájem či víru a podlehnou rozčarování a vyhoření. V některých případech dokonce celá věc skončí soudními spory. Proč? Co dělají špatně nebo co nevědí?

Každá skupina, uvažující o založení komunity, musí udělat několik důležitých počátečních kroků:

musí vzniknout pevné jádro skupiny, jehož členové mají společnou vizi a společnou představu o důvodech založení komunity,

musí zvolit vhodnou právní formu pro budoucí komunitu,

musí najít vhodnou nemovitost nebo pozemek a najít vhodnou formu financování

a nakonec se aspoň část členů musí na toto místo přestěhovat a začít s renovacemi případně s rozvojem

často to znamená vytvořit vnitrokomunitní ekonomické struktury a sáhnout k půjčkám.

Na první pohled se tyto body zdají být zcela jasné a samozřejmé. Proč tedy oněch 90% skupin neuspěje? Copak něco z toho nevědí?

Nejčastější důvody neúspěchu vznikajících skupin jsou tyto:

Skupina nemá jasnou představu, kolik finančních prostředků bude potřebovat – zakladatelé mají často smělé vzletné vize, ale naopak hodně mlhavou představu o financích. Realita je pak často zcela knock-outuje.

Nemají ujasněno, kolik financí bude muset každý člen vložit do realizace projektu a ani nevědí, jestli ostatní budou ochotni tolik vložit – kvůli tomu pak mohou později vypuknout spory, které mohou nakonec vést k zániku komunity.

Nemyslí na to, že k získání půjčky na projekt, potřebují mít vhodné podklady – především jasný podnikatelský záměr a finanční rozvahu o návratnosti vložených peněz. Bez nich jen obtížně seženou půjčky, protože bankám nestačí smělé vize.

Musí si ujasnit vhodnou formu rozhodování uvnitř komunity v závislosti na formě financování a poměru vložených prostředků. S tím souvisí i otázka rozdělení případného zisku.

Pokud zakladatelé vloží finance pro vznik komunity a počítají v tím, že díky tomu budou rozhodovat o činnosti a rozdělení zisku, musí to dát jasně najevo ostatním, aby všichni znali pravidla.

Společné rozhodování konsenzem není možné zavést ve skupině v níž finanční riziko nenesou všichni. Také to není vhodná forma řízení pro skupiny, které jsou příliš vnitřně rozdělené v otázce smyslu a směřování skupiny – protože taková skupina se jen obtížně na něčem shodne.