V minulém pokračování jsem psal o vzájemném pohybu Země a Měsíce okolo společného barycentra a o vlivu slapových sil, způsobených tímto pohybem, na děje na Zemi. Vylouplo se nám z toho vysvětlení, že největší severní nebo jižní deklinace Měsíce opravdu má velký vliv na Zemi. Ale zůstal jsem minule dlužen vysvětlení mechanismu, který zapříčiňuje, že Měsíc tento druh pohybu vůbec vykonává. Dnes tedy bude řeč o mechanismu vzniku „lunovratů“.
Pojem „lunovrat“ není u nás v Česku v moderní době moc známý. Někteří lidé ho dokonce zpočátku považují za vtip. Ale je to korektní odborný termín. Označují se jím právě již zmíněné největší severní a jižní deklinace Měsíce. Následující povídání bude kapku odbornější, ale zkuste to vydržet, má to totiž velký význam pro příští díl tohoto seriálu, v němž se budu zabývat megalitickými stavbami, pomocí nichž naši předkové měřili mimo jiné i lunovraty.
Takže se pojďme pustit do vysvětlování. Jak už bylo řečeno dříve, během zhruba 28 dnů oběhu Měsíce okolo Země nastanou 2 lunovraty – severní lunovrat (tj. největší severní deklinace – Měsíc je nejvýše na obloze) a jižní lunovrat (největší jižní deklinace – Měsíc je nejníže na obloze). Obojí samozřejmě viděno od nás, ze severní polokoule. Na jižní polokouli je to s těmi výškami na obloze samozřejmě přesně naopak.
V angličtině se lunovratu říká „moon standstill“, tj. doslova „měsíční zastavení“. Tj. - stejně jako u Slunce a jeho slunovratu - např. v případě severního lunovratu už Měsíc dále nestoupá po obloze, ale doslova se na chvilku „zastaví“. Pak teprve začne klesat – vracet se.
Pro vysvětlení lunovratů musím začít s trochou fyziky týkající se oběžné dráhy Měsíce okolo Země. Zde je obrázek
převzatý z Wikipedie:
Je sice lehce chaotický, ale nejlepší, jaký jsem našel. Ukazuje celou situaci. Jednak rovinu oběhu Země okolo Slunce, tj. rovinu ekliptiky - je znázorněna tím tmavě žlutým trojúhelníkem vycházejícím ze Slunce (označeno „ecliptic plane“). Dále znázorňuje rovinu oběhu Měsíce okolo Země (modrý lichoběžník „lunar orbital plane“, vymezený body L1 – L4). Malým červeným obloučkem v pravé horní části, mezi rovinami ekliptiky a oběhu Měsíce je znázorněn sklon oběžné dráhy Měsíce vůči ekliptice – tj. 5 stupňů a 8 minut.
A zde je citát
z Wikipedie, který objasňuje jak to funguje. Zvýraznil jsem důležité údaje:
Země a Měsíc formují prakticky „dvojplanetu“: jsou těsněji spjati se Sluncem než jeden s druhým. Rovina měsíční orbity zachovává sklon 5,145 396° vzhledem k ekliptice (orbitální rovině Země) a měsíční osa rotace má stálou výchylku 1,5424° vzhledem k normále na stejnou rovinu. Rovina měsíční orbity vykonává rychlou precesi (tj. její průnik s ekliptikou rotuje ve směru hodinových ručiček) během 6793,5 dnů (18,5996 let), kvůli gravitačnímu vlivu zemské rovníkové deformace. V průběhu této periody se proto zdá, že sklon roviny měsíční orbity kolísá mezi 23,45° + 5,15° = 28,60° a 23,45° - 5,15° = 18,30°.
Současně se jeví, že výchylka osy měsíční rotace vzhledem k normále na rovinu oběžné dráhy měsíce kolísá mezi 5,15° + 1,54° = 6.69° a 5,15° - 1,54° = 3,60°. Za povšimnutí stojí, že výchylka zemské osy také reaguje na tento proces a sama kolísá o 0,002 56° na každou stranu kolem své průměrné hodnoty; tento jev se nazývá nutace.
Body, ve kterých Měsíc protíná ekliptiku se nazývají „lunární uzly“: severní (neboli vzestupný) uzel je tam, kde Měsíc přechází k severu ekliptiky; jižní (neboli sestupný) je tam, kde přechází k jihu. Zatmění Slunce nastává, pokud se uzel střetne s Měsícem v novu; zatmění Měsíce, pokud se uzel střetne s Měsícem v úplňku.
Jak je uvedeno v citátu, rovina oběžné dráhy Měsíce svírá s rovinou ekliptiky stále stejný úhel cca 5,15 stupňů. V jedné půlce dráhy se Měsíc pohybuje nad ekliptikou, ve druhé pod ekliptikou. Protíná ji tím pádem ve dvou bodech, které se nazývají „lunární uzly“. Zde je opět citát
z Wikipedie:
Lunární uzel je místo na ekliptice, v němž dochází ke křížení ekliptiky s měsíční dráhou. Uzly jsou dva, umístěné v přesné opozici. Takzvaný výstupný uzel (v astrologii zvaný Severní lunární uzel, neboli Dračí hlava), je místem, v němž Měsíc na své oběžné dráze překračuje ekliptiku směrem k severní polokouli.
Sestupný uzel (Jižní lunární uzel, neboli Dračí ocas), je bodem na ekliptice, v němž Měsíc na své oběžné dráze překračuje ekliptiku směrem k jižní polokouli.
Lunární uzly se vlivem přitažlivých sil mezi Měsícem, Zemí a Sluncem pohybují po ekliptice s oběžnou dobou přibližně 18 let proti směru oběhu planet. Perioda 18 let se nazývá Saros. Pokud se Měsíc nachází v úplňku a v blízkosti lunárního uzlu, pak může nastat zatmění Měsíce.
Tady je obrázek rovněž
z Wikipedie:
O periodě Saros, během níž se znovu opakují zatmění ve stejném pořadí, bude ještě řeč. Teď k lunovratům.
Všechno je to moc pěkně popsáno, podobné popisky jsem našel i na jiných místech, bohužel nikde žádné obrázky, které by názorně ukazovaly proč vlastně lunovraty a celá ta perioda Saros vzniká. Proto jsem se nakonec rozhodl „uklohnit“ svoje vlastní obrázky. Bez nich by vysvětlení bylo takřka nemožné.
Především je nutno si uvědomit, že ono měsíční stoupání a klesání vzniká když se díváme od nás ze Země. Změny se poměřují vůči pozemským poledníkům, především vůči rovníku, od nějž se počítají deklinace.
Na prvním obrázku se vidět situace při nejvyšším severním a jižním lunovratu. Vzestupný uzel Měsíce vůči ekliptice odpovídá vzestupnému uzlu ekliptiky vůči rovníku (jarní bod), úhly se sčítají.
Tento obrázek ukazuje stav, kdy lunovraty nastanou přesně na ekliptice – přímka spojující uzly Měsíce na ekliptice je více méně kolmá vůči přímce spojující uzly ekliptiky vůči pozemskému rovníku. Od prvního obrázku uplynulo cca 4,5 roku. Píšu z opatrnosti jen „více méně“ a „cca“, protože to neumím přesně matematicky ověřit, navíc v praxi je to komplikované tím, že ani ekliptika ani orbita Měsíce nejsou přesné kružnice.
Tento obrázek ukazuje nejnižší severní a jižní lunovrat. Nastává, když vzestupný uzel Měsíce vůči ekliptice odpovídá sestupnému uzlu ekliptiky (podzimnímu bodu) vůči zemskému rovníku. Úhly se odčítají. Mezi prvním a třetím obrázkem uplynulo cca 9 let.
Nejvyšším lunovratům se v angličtině říká „major standstill“ (vysoké zastavení). Nejnižší lunovraty mají anglický název „minor standstill“ (nízké zastavení). V češtině jsou ohledně názvů trochu zmatky, našel jsem výrazy „vysoký měsíc“ i „vysoký lunovrat“ a „nízký měsíc“ či „nízký lunovrat“.
A právě tyhle dvě extrémní polohy Měsíce na obloze zřejmě naši předkové bedlivě sledovali. Alespoň výzkumy britských megalitů tomu nasvědčují.
Takže tolik pro dnešek nutná teorie, příště se budeme zaobírat megality a návodem, jak si takovou „pravěkou“ observatoř jednoduše navrhnout a případně i postavit.
(pokračování)
