Obvykle mezi lidmi panuje názor, že pokud by se zhroutily existující struktury současné společnosti, nastane totální chaos a anarchie. Tento názor se zdá potvrzovat i běžné televizní zpravodajství, když přináší zprávy ze zemí jako je Afghánistán či Kongo. Komentátoři nám barvitě popisují „totální chaos“, jaký v dané zemi panuje a jak jsou marné snahy nastolit znovu původní pořádek..

Jenže tak „primitivně přímočaré“ to ve skutečnosti není. Kdyby v dané zemi doopravdy neexistovaly vůbec žádné fungující struktury, byly by zprávy mnohem katastrofičtější a hlavně, přežil by tam jen málo kdo – pokud vůbec někdo – a televizní týmy by to rozhodně nebyly. Reálné sociální struktury totiž fungují jinak, než jak si to obvykle běžně katastroficky představujeme. Je jim obvykle vlastní schopnost tzv. „sebeorganizace“ a proto se řadí mezi tzv. „disipativní struktury“, které mají schopnost dostávat se samovolně z chaosu zpět do řádu. Jenže to se v televizních zprávách nedozvíme.

Co to jsou disipativní struktury? Cituji z internetu: „Belgický chemik Ilya Prigogine, nositel Nobelovy ceny za rok 1977, zaznamenal, že při některých chemických a fyzikálních reakcích se za určitých podmínek objevuje zvláštní způsob chování, někdy i viditelný jev, který nazval disipativní struktura. Jde o proces sebeorganizace, kterým dotyčný systém lokálně zvyšuje svou uspořádanost a umožňuje vznik nového dynamického řádu.“ (zdroj: http://www.tomasskrdlant.info/Stranky_Tomase_Skrdlanta/C_17.html)

Dá se to shrnout jednoduše – když se kvůli vnějším vlivům existující řád společnosti začne bortit a systém se dostane do stále silnějšího chaosu, tak v něm oproti běžným představám místo totálního rozkladu může naopak vzniknout nové uspořádání. Systém se tedy nemusí nutně zhroutit do naprosté zkázy, ale naopak si postupně začne vytvářet nový rovnovážný stav.

Dobře to známe např. z partnerských vztahů – říká se, že partnerská krize může „pročistit vzduch“ a přispět k tomu, aby vztahy byly lepší. To znamená, že se po partnerské krizi může (ale nemusí!) vytvořit nový (dokonalejší, lepší) rovnovážný stav

Opět cituji: „Nerovnováhu systému lze mnohdy popsat jako krizi, která může způsobit skok ve vývoji. Jde tedy o možnou, nikoliv garantovanou, pozitivní funkci nestability pro přechod celého systému do nového uspořádání.“ (stejný zdroj)

Z uvedeného příkladu o partnerské krizi také plyne důležitý závěr – nový rovnovážný stav je jiný než ten předchozí. A to platí nejen pro partnerské krize. Proto nemá smysl naříkat nad tím, že se nedaří „znovu nastolit předchozí stav“. Prostě to už není možné. Předchozí „rovnovážný stav“ existoval za jiných podmínek a už se k němu nelze vrátit.

Proto ani v oněch zemích zmítaných válečnými konflikty obvykle nedojde k totálnímu chaosu a zkáze ale vytvoří se tam nové vazby a vztahy, nové sociální struktury. Nějaký čas to trvá, ale žádná z těch zemí nezanikla a všichni její obyvatelé neutekli.

Plyne z toho i jeden důležitý závěr pro budoucnost – pokud by opravdu měl nastat „konec světa jak ho známe“, pak je šance (a nejspíše ne malá), že namísto naprostého rozkladu, v němž budou přežívat jen jednotliví nejsilnější a nejegoističtější jedinci (s patřičně velkou „flintou“ a nekonečným množstvím nábojů, jak si to obvykle představujeme), si naopak začnou lidé pro své přežití vytvářet nové sociální struktury.

V malém známe něco podobného i z běžného života – často vidíme okolo sebe, že se někdo na někoho „nakrkne“ a např. ho přestane finančně podporovat nebo se rozhodne dát výpověď v zaměstnání nebo požádá o rozvod a často si dotyčný myslí, že tak ty ostatní donutí k tomu, aby si ho více vážili apod. (v duchu věty “ještě budete prstíčkem hrabat”). Jenže ono to obvykle dopadne jinak – vytvoří se nové vztahy a vazby a dotyčný často nedosáhne ničeho, protože místo uvedení ostatních „do zkázy“ jen zapříčinil vznik nových struktur.

Pokud by došlo k rozpadu dnešní globalizované informační techno-civilizace, pak nejspíše začnou zcela přirozeně vznikat nové místní vazby. Dojde ke vzniku nových místních komunit a nového uspořádání místních samospráv. Nebude to obnovení původních vesnických komunit, jaké existovaly ještě na začátku 20. století – to už není možné, protože podmínky a povahy lidí se zásadně změnily. Ale přesto se místní komunity znovu vytvoří.

Patrně by také po rozpadu centralizovaných finančních struktur došlo ke znovuobnovení místního výměnného obchodu či by vznikly místní LETS systémy s místní měnou. Jistě by to nějaký čas trvalo, ale každému „velkému borci“ přeci jen nakonec musí dojít náboje i zásoby a tak by místo éry „neprůstřelných supermanů“ nastala spíše éra komunit zemědělců a řemeslníků.