Zdroj: časopis Česká flora, ročník 1, r. 1893:

Nově zasazený mladý strom přivazuje se ke kůlu, aby proti větru nabyl pevnější opory. Kůl nesmí se však nikdy tuze blízko stromu zarážeti, aniž strom tuze pevně ke kolu přivázati, an by se jednak nad úvazem zářez vytlačil a v případě, že by se země slehla, zůstaly by kořeny neprosypány, a strom by zahynul. Je-li však strom příliš volně uvázán, dře se kmínek při větším větru a často se značně zraní. Aby se tomu předešlo, vkládají se mezi strom a kůl různé podklady – seno, mech, sláma a pod. – tyto mají však to nepříjemné do sebe, že se v nich vlhko a škodný hmyz zdržuje.

Zaražením kolu těsně podle kmene zamezuje se tvoření vlasových kořínků na této straně hlavního kořene, a hnije-li kůl, hnije s ním i kořen nebo aspoň přivábí škodné hmyzy.

Těmto nepřístojnostem lze předejíti, zarazí-li se 2 nebo 3 kolíky proti sobě ve vzdálí 30 cm od kmene a přiváže-li se kmen mezi ně. Při sázení silnějších stromů nelze se mnohdy ani bez takového přívázání obejíti. Obyčejně váže se vrbovými pruty, že však tyto odřeniny způsobují, užívá se též slaměných provazců. Při vázání oviňme vždy nejprve jednou kůl a pak teprve strom tak, aby úvaz tvořil číslici 8. Z pravidla kladou se kůly na stranu severní, pouze při mladých stromech v suché poloze doporučuje se strana slunečná, aby mladý kmínek byl trochu chráněn. Zde chrání kůl v létě před sluncem, v zimě pak před náhlou proměnou a zmrznutím. Koly nechť jsou dostatečně silné a na dolením konci opálené.

Když pak strom je dobře usazen, že může větrům odolati, má se kůl ihned odstraniti, an stromu tehdy pohyb k lepšímu zakořenění napomáhá.

L. Rocos