Je až překvapivé, jak rychle se z běžného života vytrácí moudrost našich babiček. Pocitová teplota (anglicky windchill) či zdánlivá teplota (apparent temperature / heat index) je toho názorným příkladem. V dnešní době pohodlného městského života se o těchto věcech někdy mluví málem jako o velké outdoorové moudrosti. Přitom moje babička dobře věděla, že když venku fouká, je třeba obléknout se víc…

Poněkud mne pobavilo, když jsem před Vánocemi vyslechl svého známého, jak mluví o tom, že „někdo určitě manipuluje s počasím“. Teploměr ukazoval -3 a přitom se venku dalo chodit jen ve svetru a bez čepice. Jemu to připadalo jako něco naprosto nepřirozeného. Jenže bylo naprosté bezvětří, modrá obloha a svítilo sluníčko, prostě naprostá pohoda, a za takových podmínek se člověku zdá, že je mnohem větší teplo, než kolik ukazuje teploměr. A o to tu jde – o subjektivní vnímání teploty.

Vzpomněl jsem si při tom na mou babičku. Ta sice lecos také sváděla na to, že „někdo“ určitě zas „něco dělá“, ale ohledně teplot měla přeci jen více jasno – vždyť vyrostla na vesnici a často vzpomínala, že skoro celé dětství chodila bosá, protože prý boty měli doma jen jedny pro 10 dětí.

Ji proto ani tolik nezajímalo, kolik stupňů ukazuje teploměr, ale hlavně jestli venku fouká nebo ne, zda tam svítí sluníčko apod. Dobře věděla, že za větru je člověku víc zima, než když je bezvětří. Taky dobře věděla, že za vlhka je letní parno ještě víc nesnesitelné.

Třeba se nad tímto konstatováním řada čtenářů usměje a budou se divit, proč o tom vlastně mluvím. Ale mnoho lidí, kteří dlouhodobě a nebo celoživotně žijí ve městě a „ven“ se dostanou jen když přechází od domu k autu či k hromadné dopravě nebo mezi obchody a klimatizaci mají mnohdy i doma, už tyhle jednoduché moudrosti zcela zjevně zapomnělo.

V lednu bylo bylo v některých dnech také „jen“ asi -3 až -5 (podobně jako před Vánocemi), jenže bylo zataženo a velmi nepříjemně foukalo, takže jsem měl při vození dřeva dojem, že asi zmrznu na kost. Svetr rozhodně nestačil, byl jsem zachumlán do své nejteplejší zimní bundy a na hlavě jsem měl huňatou beranici z vojenské výprodeje. Přesto to bylo skoro „o život“. A to přitom bylo taky jen mínus tři…

Podobné je to i s teplotami uváděnými v předpovědi. Exaktní teplota naměřená někde na meteorologické stanici za standardizovaných podmínek je totiž jen taková akademická záležitost, aby byla vědecky porovnatelná se staršími údaji nebo údaji odjinud. V našich zprávách o počasí se ale obvykle jiné než akademické údaje o teplotě nedozvíme. Navíc lokální podmínky jsou i napříč naší malou republikou tak různé, že dvouminutové předpovědi z rádia či televize je nutno brát s dost velkou rezervou. Ale to je na jiné téma. Zpět k pocitové teplotě.

V USA, kde jsou zvyklí říkat lidem všechno dost „polopaticky“, se běžně v médiích objevují varování, že pocitová teplota se bude lišit od teploty vzduchu. Když byla před několika lety v USA vlna letních veder, bylo možno na CNN běžně slyšet zhruba toto – „nejvyšší denní teploty mohou dosáhnout až 35 stupňů, ale vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu bude pocitová teplota místy až 45 stupňů, proto buďte opatrní…“

Pocitová teplota samozřejmě také závisí na našem zdravotním stavu, únavě, naplněnosti či prázdnosti našeho žaludku apod. Jestli někdo manipuluje s počasím, to nedokážu posoudit. Ale to, že mnozí lidé už v našem přetechnizovaném světě neznají jednoduché praktické pravdy našich předků, to se mi zdá být dost zřejmé…