Když se pustíte do hraní loutkového divadla, s překvapením objevíte, jak zajímavá, tvůrčí a naplňující činnost to je pro vás i pro děti.

Jako první krok je ale potřeba si ujasnit jaké loutky a jak velké chcete používat. Pokud už nějaké divadlo a loutky máte, pak nejspíše budete dále rozvíjet a doplňovat to, co máte. Pokud zatím nic nemáte, tak by se vám třeba mohlo hodit něco z následujícího povídání.

Existují různé typy a velikosti loutek a od nich se pak odvíjí i typ a velikost loutkového divadla. V zásadě existují 2 hlavní typy loutek podle druhu vedení – loutky voděné zespodu (maňásky, klasické čínské stínové loutky) a loutky voděné ze shora (marionety). Oba druhy jsme asi každý už někdy viděli, takže netřeba nic vysvětlovat. Tyto loutky pak mohou být různě velké a jejich velikosti je nutno přizpůsobit i velikost rekvizit, kulis a vůbec celého loutkového divadla.

Maňásky nyní nechám stranou a budu se v dalším povídání věnovat výhradně marionetám. Maňásky se mě osobně zdají být vhodně především pro malé děti předškolního věku. Kdežto na marionety se velmi rádi podívají i dospělí.

František Jirásek ve své knize “Loutkářova příručka” (aneb 360 rekvizit pro loutková divadla a návod k jejich zhotovení ve druhém doplněném vydání) rozlišuje tyto kategorie velikostí marionetových loutek:

– 18 cm
– 20 až 25 cm
– 25 až 35 cm
– 35 až 50 cm

Vyzkoušel jsem různé velikosti a myslím si, že pokud to s domácím hraním myslíte opravdu vážně, pak jsou nejvhodnější loutky 20 – 25 cm vysoké. Pozor, divadlo pro ně už není žádný drobeček (viz níže). Jeho výhodou ale naopak je, že diváci se mohou dívat i z větší dálky, v pohodě i 3 – 4 metry.

Dá se samozřejmě vystačit i s malými loutkami vysokými 18 cm a řada z nás určitě takové loutky s malým divadélkem doma ještě má – za socialismu to byly zřejmě jediné loutky, které se daly koupit. Nicméně tyto nejmenší loutky mají několik nevýhod – kromě velké míry zjednodušení a stylizace je to hlavně fakt, že se na ně špatně kouká z větší dálky, diváci musí sedět ve vzdálenosti 1 – 2 metry, ne víc.

Ale vraťme se k přehledu rozměrů. Pro výše uvedené velikosti loutek pan Jirásek doporučuje i vhodnou velikost divadla a kulis (zadní kulisa je vždy „naležato“):

– pro loutky 18 cm vysoké zadní kulisu 33×49 nebo 39×53 cm
– pro loutky 20-25 cm – zadní kulisa 45×70 cm
– pro loutky 25 – 35 cm – zadní kulisa 64×96 cm
– pro loutky 35 – 50 cm – zadní kulisa 122×200 cm

Tyto údaje zde uvádím spíše pro inspiraci, neberte je jako dogma. Můžete si je upravit podle svého, je ale potřeba pamatovat na několik základních pravidel pro konstrukci divadla.

U domácích loutkových divadel zhruba platí, že rozměr zadní hlavní kulisy odpovídá otvoru v proscéniu (předním portálu divadla) a v poměru k těmto rozměrům jsou pak i rozměry bočních kulis a rekvizit. Boční kulisy jsou stejně vysoké jako zadní kulisa, rekvizity musí být uzpůsobeny rozměrům postavy marionety.

Není důvod, aby zadní kulisa byla větší, než otvor v proscéniu. Z boku je dobře krytá bočními kulisami a pro krytí ze shora měla stará divadla za proscéniem ještě jeden portál – ten se měnil podle scény, čili každá scéna měla svou vlastní hlavní zadní kulisu, boční kulisy a výměnný portál za proscéniem. Velikost detailů na kulisách byla rovněž uzpůsobena velikosti postav loutek.

Zároveň je zde ale ještě další souvislost s délkou vodícího drátu marionety. Za první republiky bylo toto všechno důsledně propracováno a propojeno. Výška otvoru v proscéniu s omezením druhým výměnným portálem musela být menší než délka marionety od chodidel k držátku, aby držátko a loutkařova ruka nebyly zpředu vidět. Zároveň ale opěrná konstrukce držící zadní kulisu a i konstrukce držící boční kulisu byly tak vysoké, aby se o ně dala marioneta držátkem zaháknout a zůstala stát a dotýkala se nohama scény – nezřídka se totiž ve hře stávalo, že loutkař musel jednu postavu na chvíli odložit a hrát s jinými.

Bohužel mám zatím takovou zkušenost, že vodící dráty u dnes vyráběných loutek jsou kratší, než u loutek prvorepublikových srovnatelné velikosti, takže dnešní loutky kvůli tomu nepasují úplně dobře do starých divadel. To ale asi nakonec nemusí vadil, protože nejspíš jen málo kdo má doma originální staré rodinné divadlo a tak si zájemci budou muset nejspíše vybudovat divadlo nové.

S rozměrem kulis pak koresponduje i rozměr spodní desky divadla. V literatuře jsou doporučovány zhruba tyto rozměry (delší strana je vždy směrem k divákovi, proscénium svou šířkou kryje přední stranu desky až k okrajům):

– pro loutky 18 cm vysoké a kulisy 33×49 cm je vhodná spodní deska o velikost cca 80×60 cm

– pro loutky 20 – 20 cm vysoké a zadní kulisy 45×70 cm je vhodná deska o velikosti cca 80×120 cm

– pro loutky 25 – 35 cm a zadní kulisy 64×96 cm nutno počítat desku cca 140×95 cm, což už přestává být pro domácí divadla vůbec použitelné

– pro loutky 35 – 50 cm vysoké a zadní kulisy 122×200 cm už je problém zhotovit vhodné loutkové divadlo, resp. při těchto rozměrech to už postrádá smysl a proto se těmito loutkami bude obvykle hrát spíše na velké scéně v „kamenném“ divadle nebo na volně improvizované scéně v místnosti.

Možná, že se vám tyto rozměry mohou zdát zbytečně velké, ale není tomu tak – ověřil jsem si to při budování vlastního divadla. Seriozní loutkové divadlo je totiž víc než jen sada kulis a proscénium. Stará divadla měla pultík na text s osvětlením, vnitřní osvětlení scény a některé další „vychytávky“ na různé triky. Ale o tom až zase příště.

(pokračování)