V přehledu lunovratů a měsíčních fází, který najdete vpravo v bloku "Astronomie" je uveden i údaj: 2010-Sep-02 12:00 - Severní Lunovrat (+24 47 43.3)
A opět jsou tu další povodně - na severní Moravě zřejmě jen zahrozily, zato v polském kraji "Malopolska" se řeky opět rozvodnily. Už po páte v tomto roce...

Prvorepublikové loutkové divadlo, které jsem si mohl detailně prohlédnout, obsahovalo velké množství kulis. Mají své neopakovatelné kouzlo „starých dobrých časů“. Podívejte se na některé z nich.

Za první republiky u nás dosáhl rozvoj domácích loutkových divadel nesporného vrcholu v masovosti rozšíření. Divadélka i loutky byly vyráběny ve velkých množstvích, knižní nakladatelé tiskli a prodávali nejroztodivnější kulisy. V obchodech s hračkami se prodávaly různé doplňky od nábytku či nádobí až po nejrůznější píšťalky pro vytváření všelijakých zvuků – od cvrlikání ptáků po svistot větru. Existovalo také mnoho nadšenců, kteří si vyráběli kulisy a rekvizity sami.

Zprávy přicházející ze světa jsou v posledních dnech dosti znepokojivé. Možná stojíme na začátku nové velké potravinové krize.

Jsme lidé rozumní a proto velmi dobře víme, že je nesmysl, aby na nás měl Měsíc nějaký vliv jen tím, kolik procent jeho povrchu vidíme ve světle. Přesto má řada lidí osobní zkušenost s tím, že fáze Měsíce na ně opravdu mají jakýsi vliv. Jsou to všechno „psychouši“, jak s oblibou naznačují skeptikové, kteří si zakládají na svém vzdělání a rozumu? Ale kde že, existuje naprosto jednoduché a logické vědecké vysvětlení, které přináší astronomie a fyzika. Jen o něm jaksi mnoho lidí neví, možná proto, že jsou příliš zaneprázdněni dohady o rozumu a šarlatánství....

Dá se předpovědět kdy, není ale vůbec jisté kde....
V pátek 6. srpna opět nastal severní lunovrat Měsíce (nejvyšší severní deklinace) a opět tato astronomická konstelace přinesla dramatické události. Tentokrát v severních Čechách. Bleskové katastrofické povodně za sebou zanechaly zkázu, nad kterou místy zůstává rozum stát. Zároveň ale tyto události ukázaly, že i když – jak se ukazuje – jsme zřejmě schopni předpovědět data takovýchto události, je zatím asi nemožné předpovědět kde se stanou....

Když jsme se přestěhovali na venkov, myslel jsem si původně, že fóliovník je jen taková méně dokonalá náhražka skleníku a že není nad skleník. Ukázalo se, že to není pravda. Fóliovník je v některých ohledech mnohem lepší, než skleník. A naopak... :-)

Protože se mi sešlo v krátké době několik dotazů na přístroj Veganza, který doma používáme na výrobu sojového mléka, rozhodl jsem se napsat tento článeček. Shrnuji v něm naše dosavadní domácí zkušenosti s tímto docela šikovným stroječkem.

V minulém pokračování jsem psal o vzájemném pohybu Země a Měsíce okolo společného barycentra a o vlivu slapových sil, způsobených tímto pohybem, na děje na Zemi. Vylouplo se nám z toho vysvětlení, že největší severní nebo jižní deklinace Měsíce opravdu má velký vliv na Zemi. Ale zůstal jsem minule dlužen vysvětlení mechanismu, který zapříčiňuje, že Měsíc tento druh pohybu vůbec vykonává. Dnes tedy bude řeč o mechanismu vzniku „lunovratů“.

Dnes tedy více o fyzice oběhu Měsíce okolo Země. Nebojte, není to taková nuda, jak by se na první pohled mohlo zdát. A možná se dozvíte i věci, které jste dosud nevěděli a dá vám to podněty k zamyšlení.

Tak máme za sebou další povodně. Opět se opakovalo to, co už jsme zažili v roce 1997, 2002, 2006. Na Moravě měli tentokrát lidé štěstí, zato v sousedním Polsku je situace katastrofální. Je možné, že by za podobné události mohl být "zodpovědný" Měsíc?

Dnes chci ještě dále pokračovat v tématu „jak se na venkově uživit“, protože ať se nám to líbí nebo ne, je to nejzákladnější otázka týkající se nejen života na venkově. Dnes trochu o práci z domova.

Výhod života na venkově je jistě více, než jak jsem je vypsal minule, nicméně nelze nevzpomenout, že existuje i řada přinejmenším problematických stránek života na venkově. A podle mých zkušeností právě na tyto problémy nadšenci, kteří sní o „klidném životě na venkově“, příliš nemyslí a nebo je v zápalu nadšení bagatelizují. Jenže realita se vždy nakonec připomene, proto berte následující text jako námět k zamyšlení už nyní, aby vás to pak později nezdrtilo...

Tento text už promýšlím nějaký ten týden. Stále si nejsem jist, zda v něm dokáži vypsat vše, ale zároveň mám pocit, že nadešel čas, abych ho už dal na web. Jen mám obavu, že v očích „skutečných nadšenců“ tím klesnu kamsi mezi „nic nechápající přízemní materialisty“...

Na východě Čech se snaží skupina nadšenců vytvořit funkční ekologickou komunitu. Vznikající komunita sídlí ve Vile Sklenářka blízko Kostelce nad Orlicí.

Vloni v červnu, právě ve dnech kdy v Čechách a na Moravě začaly silné deště doprovázené prudkými lokálními záplavami, jsem byl zrovna s dětmi na škole v přírodě na Šumavě. Týden nám silně propršel, na hlavním výletě jsme pořádně zmokli, ale děti si to užily i tak.

Vedl jsem nedávno zajímavou debatu o klimatických změnách, vlivu slunce a o CO2 a během této debaty jsem se v jedné chvíli tak zamotal do svých argumentů, až jsem si uvědomil, že s tím „skleníkovým vlivem“ CO2 to možná nebude tak přímočaře jednoduché, jak jsem si až do té chvíle pod vlivem běžných novinových zpráv myslel. Vlastně jsem všechny ty informace měl už dříve, jen jsem si to nedal dohromady.

Co když opravdu přijde ona nyní občas skloňovaná „malá doba ledová“ a budeme mít zimy jako byla ta letošní pravidelně? Když jsem o tom debatoval s jedním známým, který nedávno prožil nějaký čas ve Švédsku, tak se jen zasmál a poradil mi, ať si v takovém případě koupím speciální brusle na dlouhé výlety a že se mi třeba začne dlouhá zima víc líbit. Případně na nich můžu jezdit do práce :-)

Je až překvapivé, jak rychle se z běžného života vytrácí moudrost našich babiček. Pocitová teplota (anglicky windchill) či zdánlivá teplota (apparent temperature / heat index) je toho názorným příkladem. V dnešní době pohodlného městského života se o těchto věcech někdy mluví málem jako o velké outdoorové moudrosti. Přitom moje babička dobře věděla, že když venku fouká, je třeba obléknout se víc...

Čtu nyní pozoruhodnou knihu „Utajené dějiny podnebí“ od Jiřího Svobody (je ke koupi v Levných knihách KMa). A v této knize jsem (kromě mnoha jiných zajímavých věcí), našel i kapitolu o keltském sklízecím stroji „vallus“. Tento stroj vynalezli Keltové někdy v prvním století našeho letopočtu a údajně nahradil práci 8 až 10 ženců s obilnými srpy.

Nechci samozřejmě urážet ničí inteligenci tím, že vás tu budu důležitě poučovat o obecně známých věcech. Nicméně pár vět si toto téma přeci jen zaslouží. Skladování zásob může být triviální a nebo to může být velký problém. Záleží na tom, co a na jak dlouho chcete skladovat.

Letošní zima je neskutečně opravdová, poetická a zasněžená - a zvláště lidem ve městech už pěkně leze na nervy... :-)
U nás na poutním místě Lomec je ale opravdu nádherná. Podívejte se na pár fotek.

Než se pustím do dalších úvah kolem zásob apod., tak cítím potřebu probrat toto téma. Když jsem totiž před časem zkoumal, jaké znalosti by byly v případě opravdu velké krize těmi nejdůležitějšími, tak mi z toho postupně vykrystalizoval poměrně jednoznačný závěr. Nejsou to ale, jak by asi našinec čekal, ani „zálesácké znalosti přežití“, ba ani znalost „bojových umění“ či „sebeobrany“, ale asi trochu překvapivě znalost cizích jazyků. Možná, že je dokonce o něco důležitější, než znalosti o první pomoci. Musíme totiž počítat s tím, že v případě opravdové krize bude naprosto nejdůležitější domluvit se s ostatními a může se snadno stát, že to nebudou naši obvyklí sousedé...

Než se pustím do mých komentářů, tak chci poznamenat, že nouzové zásoby potravin je nutno chápat jako něco, co se vám může hodit kdykoliv v každodenním životě. Není to žádný „fetiš pro notorické paranoiky“, kteří se bojí „konce světa“. My jsme např. naše nouzové zásoby ocenili již 2x a to přitom nešlo o žádný konec světa. Poprvé když jsem musel změnit zaměstnání, protože stará firma skončila a nástupní plat na novém místě byl dost zdrcující a podruhé když jsme kvůli úpravám v podkroví museli platit na naše poměry „gigantické“ doplatky energií a i faktury stavařů vylezly mnohem výše, než kdokoliv čekal. V těch chvílích jsme pochopili, že nouzové zásoby jsou vlastně dobře uložené peníze...

Když jsem vloni začal psát texty o krizových situacích, tak to vypadalo jako „nepatřičné téma“. Na to špatné přece nikdo nechce myslet, každý chce být „happy“ a vesele jít vstříc novým nákupům a novým zážitkům. Jenže pak navzdory všem optimistickým prohlášením opravdu udeřila finanční krize a mnoho lidí muselo zásadně změnit své životní priority. Tak si říkám, že je možná nyní na čase toto téma dotáhnout.

Obvykle mezi lidmi panuje názor, že pokud by se zhroutily existující struktury současné společnosti, nastane totální chaos a anarchie. Tento názor se zdá potvrzovat i běžné televizní zpravodajství, když přináší zprávy ze zemí jako je Afghánistán či Kongo. Komentátoři nám barvitě popisují „totální chaos“, jaký v dané zemi panuje a jak jsou marné snahy nastolit znovu původní pořádek..

Když jsem v roce 2000 začal doma experimentovat s pečením chleba (tehdy ještě v troubě), tak si zpočátku oboje dvoje rodiče téměř klepali na čelo. Kdo to kdy slyšel, péct si doma sám chleba. Tolik je s tím práce a špíny a vůbec, nejsme ve středověku, že. Za pár let přišla móda domácích pekáren chleba a najednou i rodičové zjistili, že doma upečený chleba je přeci jen o cosi lepší než ten kupovaný, na který dříve nechtěli nechat dopustit.

Z různých důvodů (i ekonomických) jsme se museli doma pustit do častější vlastnoruční výroby různých sojových výrobků. Zjistili jsme, že to není zase až tak těžké. Na druhou stranu jsme – jako obvykle – zjistili, že mnoho autorů různých textů na internetu nejspíš opisuje od sebe navzájem i s „chlupama“, tedy s chybami.

Je těžké být prorokem, ale řada okolností se opravdu zdá nasvědčovat tomu, že letošní zima by mohla být dlouhá a tuhá.

Tentokrát poletíme trochu dál - do Indie. Podíváme se, kde leží ekovesnice Auroville.

Na další malý výlet poletíme do Skotska - podíváme se, kde že to vlastně leží ekovesnice Findhorn.

Bohužel musíme stále věnovat spoustu peněz na opravy našeho domku, takže na nějaké cestování nezbývají nejen peníze, ale díky našemu 1,5 ročnímu Pavlíkovi ani síly. Dřív musel našinec v takové situaci cestovat jen "prstem po mapě", teď máme nádherný program Google Earth.

Vedle jiných obcí a měst v jižních Čechách si i naše Vodňany prožily v těchto dnech bleskovou noční povodeň. Naštěstí byly škody relativně malé, ale voda oživila tíživé vzpomínky na následky povodní v roce 2002.

Existuje mnoho pěkných textů o tom jak semenařit. Přečetl jsem si jich několik a podlehl jsem dojmu, že pěstovat si vlastní semena je úplná hračka a jde to úplně samo. Praxe mi ukázala, že to není ani zdaleka pravda.

V mnoha směrech v životě platí, že zkušenosti jsou nepřenosné a každý si je musí udělat sám. A týká se to nejen životních zkušeností, ale i toho, jakým plodinám se bude nejlépe dařit právě na vaší zahrádce.

Ještě si mnozí z nás ani nestačili zvyknout na ideu globálního oteplování a už jsou tu nové a jak jinak než katastrofické předpovědi – prý nás čeká globální ochlazení a malá doba ledová. Na vině je prý Slunce, které v posledních měsících upadlo do nejhlubšího klidu za poslední století.

K napsání tohoto textu mne inspirovaly zprávy z novin. Lidé z obav před prasečí či mexickou chřipkou opět vykupují ochranné roušky. Podobně jako před lety kvůli tzv. ptačí chřipce. A zřejmě opět zbytečně – mimo jiné i proto, že obyčejné roušky je příliš neochrání. Není totiž rouška jako rouška. Ty nejobyčejnější chrání spíše jen proti hysterii. Ti, kteří je nyní nosí, se v nich vysoce pravděpodobně přidušují úplně zbytečně.

Když jsem před nedávnem řešil otázku, zda si koupit kultivátor (podle některých zdrojů by se mělo správně říkat rotavátor) a jaký, tak jsem nenašel skoro žádné rozumné informace a ani někoho, kdo by mě mohl poradit na základě osobních zkušeností. Od té doby jsem ale získal svoje vlastní poznatky a tak vám je nabízím v tomto malém článečku - třeba by se někomu mohly hodit.

Když se reálně zamyslíme nad tím, na jaké mimořádné krizové situace bychom se měli opravdu připravit, tak zjistíme, že u nás v ČR bychom se měli seriozně zamyslet především nad dvěma problémy – evakuace (v horším případě panický útěk) a několikadenní či několikatýdenní život v nouzových podmínkách - obojí jako důsledek živelné pohromy a/nebo dlouhodobého výpadku elektřiny.

Protože mám s tímto druhem krizové situace úplně nejčerstvější zkušenost, tak začnu právě hašením požárů. Zároveň jsem si ověřil, že i když se lidé bojí v domácnosti z „běžných katastrof“ asi nejvíce právě ohně, tak zároveň protipožární opatření nejvíce zanedbávají.

Možná, že vás toto téma bude poněkud šokovat. Ale někteří mí přátelé začínají v poslední době propadat různým trudomyslným náladám ohledně blízké i vzdálenější budoucnosti. Někdo se bojí vyšší četnosti živelných pohrom v důsledku změn klimatu, další se děsí možnosti, že ekonomická krize může přerůst v ozbrojené konflikty apod. Nějakou dobu jsem to nebral moc vážně v duchu citátu ze Stopařova průvodce po galaxii („to je úplně normální paranoia, každý ve vesmíru jí trpí“), ale zároveň jsem žasl nad tím, co všechno jsem od těchto lidí slyšel.

Tohle téma je pro nadšené začínající zahrádkáře možná nejzajímavější a také zřejmě nejproblematičtější. Tedy alespoň to platí u mne a mých přátel. Tak si o našich chybách a omylech něco přečtěte a třeba vám to k něčemu bude.

V minulé části jsem pohaněl „staré nářadí“ a práci „jako za stara“, slušelo by se tedy, abych to trochu vysvětlil.

publikováno v časopise Permaculture Magazine, č. 59, zdroj: http://gen.ecovillage.org

Diana Leafe Christian poskytla rozhovor webovým stránkám Personal Life Media o jejím životě v komunitě. Na jejich webu najdete v sekci Living Green audio záznam a přepis rozhovoru v angličtině. Já vám zde nabízím český překlad rozhovoru.

Nedávno jsem to zmiňoval v cyklu "Creating a Life Together" a nyní si to můžeme přečíst i v "normálním" tisku - což teprve pro lidi NĚCO znamená... :-)

Když se pustíte do hraní loutkového divadla, s překvapením objevíte, jak zajímavá, tvůrčí a naplňující činnost to je pro vás i pro děti.

Jako dítě jsem bydlel na vesnici, kde jsme měli zahrádku a ovocné stromy a keře. Pak jsem žil 22 let ve městě. Když jsme se potom přestěhovali na venkov, musel jsem si na různé věci týkající se zahrádky znovu přijít často metodou poučení se s vlastních omylů.

Podle zkušeností autorky knihy (připomeňme, že pracovala mnoho let jako redaktorka časopisu Communities), uspěje pouze cca 10% skupin, snažících se založit komunitu. Zbylých 90% z nějakého důvodu zkrachuje. Pojďme se podívat na to, proč to tak je.

Než se pustíme do konkrétních fakt týkajících se vytváření, rozvoje a udržování komunit, měli bychom se možná zamyslet nad otázkou proč vlastně v současnosti dochází k rozmachu komunit a ekovesnic. Proč se o ně lidé více zajímají?