bezdek_holky_indiankyVytvořit takové hry ale není tak úplně jednoduché. Je důležité, aby hra hráče bavila, aby měla i potřebný spád a napětí. A na druhou stranu je potřeba, aby se našli hráči, kteří právě takovou více nebo méně “nesoutěživou” hru chtějí hrát. Aby jim nešlo jen o to dokázat si, kdo z nich je nejlepší.

Dělal jsem asi 4 roky vedoucího turistického oddílu a za tu dobu jsem s našimi dětmi vyzkoušel řadu klasických soutěživých her. Mnoho takových pěkných her u nás sebral pan Miloš Zapletal do svých encyklopedií her. Vyšly i různé knihy her pro dospělé od p. Bakaláře nebo ve sborníku “Zlatá pokladnice her”, mnoho zajímavých her jsem také našel ve starých číslech Mladého hlasatele a Junáka (když se po listopadu 1989 otevřely nepřístupné archivy našich knihoven).

Praxe v oddíle mě (stejně jako generacím vedoucích přede mnou) ukázala, že pro dobré fungování oddílu je potřeba ve členech cíleně rozvíjet spolupráci a pocit odpovědnosti za osud oddílu. Nelze se přednostně zaměřovat na soutěže jednotlivců. Větší důraz musí být dáván na společné dílo. Proto mají v dobře fungujícím oddíle přednost družinové hry a společně plněné úkoly před individuálními. Zároveň ale musí mít členové možnost uplatnit své individuální schopnosti. No, někdy to byla docela dřina…

Když jsem se pak v pozdějších letech začal více zamýšlet nad konceptem nesoutěživých her, zaměřených na vytváření komunity, zjistil jsem, že mnohé družinové hry se dají upravit a dají se pak hrát více nesoutěživě. O některé z těchto her bych se s vámi rád podělil. Nejsem pravda žádný profesionál, moje úpravy her nejsou asi úplně domyšlené. Proto to, prosím, berte hlavně jako námět k přemýšlení a vlastní tvořivosti.

Nemám totiž zdaleka domyšlené všechny aspekty jednotlivých her. Např. velkou otázkou, nad níž jsem se nějakou dobu zamýšlel a nedospěl jsem k jednoznačnému závěru, je způsob ohodnocení výsledku. Pro děti v oddíle bylo potřeba výsledky bodovat. Naštěstí jsem ale později zjistil, že pro mnohé dospělé – přesněji pro ty, kteří mají chuť takové nesoutěživé hry hrát – není otázka ohodnocení výsledku obvykle nijak zajímavá, naopak mnozí dospělí se takovému “žebříčkování” brání a hrají pouze pro radost ze hry, pro vyzkoušení si něčeho nového. Což je dobrá zpráva. Takto by to asi ve zdravých komunitách mělo fungovat…

1. hra – Den Trifidů aneb “Na duchovního mistra
První hra, se kterou bych vás rád seznámil, pochází ze sborníku “Zlatá pokladnice her”, jež vyšel někdy v 80.letech a obsahuje hry, které se hrávaly na letní prázdninové škole v Lipnici. Původně se tato hra jmenuje “Den Trifidů” – podle příběhu ze stejnojmenné sci-fi knihy. Avšak tuto knihu zase tolik lidí nezná, proto jsme ji nazývali různě, jednou jsme ji dokonce nazvali “Na duchovního mistra”, což se některým lidem obzvláště líbilo, jiným zase naopak ne… :o)

Tahle hra pravda není úplně typická pro nácvik společné práce skupiny lidí, ale po jejím skončení si hráči vždy navzájem sdělují zážitky. Zvláště prožitek dočasné slepoty je velmi silný. Stejně tak poznání, že není snadné vést ostatní je pro mnoho lidí velmi významné. A právě tyto společné prožitky obvykle přispěly dost silně ke “stmelení” kolektivu. Proto ji zde uvádím.

Smyslem hry je, aby si hráči vyzkoušeli, jaké to je dělat něco poslepu a zároveň, jak je těžké “vést slepé”. Hrají ji celá družstva. Každý hráč potřebuje šátek na oči a ešus (ne keramický hrníček – kvůli možnému rozbití a zranění). Všichni až na jednoho mají zavázané oči. “Vidoucí” kapitán družstvo vede a také řídí plnění nejbližšího úkolu. Po každém úkolu se “vidoucí” vymění s někým jiným a sám si zaváže oči. V každém úkolu tedy vede družstvo jiný “vidoucí”. Je ideální, aby družstvo mělo tolik členů, kolik je na trati disciplín, aby se všichni mohli prostřídat v roli vidícího kapitána. Při přesunech se členové družstva drží za ruce a vpředu jde kapitán. Zpočátku jsme zkoušeli tento detail neprozrazovat, a nechat hráče vymyslet, jak si přechody zorganizují. Ale stejně na to všichni hned přišli. Během plnění úkolů pak kapitán musí členům dávat povely, může je i vodit za ruku, sám ale úkol neprovádí. Např. nemůže hráči vést ruku při psaní nebo stavbě komínu z kostek.

Příklady jednotlivých úkolů (v klasické bodované variantě jsou úkoly omezené časově, např. 3 minuty):

1. Překážková trať – jednoduchá trať s podlézáním, přelézáním, prolézáním, přechodem přes kládu apod. Nutno zvolit podle místních podmínek, s ohledem na bezpečnost.

2. Psaní nápisu – papírová tabule, fix na provázku. Na tabuli je čtvercová síť např. 10×10 cm. Do této sítě mají “slepí” členové družstva napsat tiskacími písmeny krátkou větu. Nebo jiná varianta – na tabuli jsou linky jako v sešitě a družstvo musí psát psacím písmem. Každý člen napíše jedno slovo.

3. Sbírání brambor – vymezí se čtverec např. 5×5 m nebo kruh o průměru 5 m, uprostřed je kbelík nebo např. papírová krabice. Na vymezené ploše se rozmístí brambory nebo papírové koule apod. Jejich počet by měl být počet členů družstva vynásobený např. 3 nebo 5. Družstvo má sesbírat všechny tyto předměty do krabice.

4. Varianta bodu 3 – tříděný odpad – na vymezené ploše jsou rozmístěny předměty několika druhů. Např. kameny, boty, složené noviny, dřevěné špalíky a pro každý druh je samostatná krabice. Družstvo tedy musí tyto předměty sesbírat a roztřídit. Takže mohou např. nejdřív sbírat a pak třídit nebo průběžně ukládat do jednotlivých krabic apod.

5. Nanošení vody – ve vzdálenosti např. 5 m od zdroje vody (potok, studna, normální vodovod) je umístěn kbelík. Každý hráč svůj ešus nebo jinou nerozbitnou nádobu na vodu. Úkolem družstva je naplnit vodou celý kbelík. (Vděčný úkol – zvláště pro diváky. Jednou jsme hráli u malého rybníčku a hráči nám dost padali do vody – proto pozor na bezpečnost!)

6. Komín z dřevěných kostek – úkol, který doháněl některé hráče téměř k šílenství. Každý “slepý” člen obdrží 3 dřevěné kostky a pod vedením kapitána mají postavit co největší komín z kostek. Kapitán se nesmí komínu dotýkat! Nesmí ho tedy ani narovnávat apod.

Úkolů je možno samozřejmě vymyslet mnohem více, ale je potřeba dbát na bezpečnost soutěžících. Nesmí to být žádné krkolomné kousky, aby se hráči se zavázanýma očima nezranili.