eubiotikaprihlaskaŘekne-li se PermaLot, Findhorn či Zegg, pak jistě zaplesá srdce každého nadšence pro ekovesničky a trvale udržitelný život v souladu s přírodou. Řekne-li se však eubiotika nebo eubiotická osada, pak zřejmě většina z nich pouze pokrčí rameny. Neznám…

Bohužel je to tak – dnes už jen málo lidí ví o tom, že v bývalém prvorepublikovém Československu existovalo pozoruhodné hnutí usilující o trvale udržitelný život v souladu s přírodou. Bylo to tzv. eubiotické neboli dobrožilské hnutí a hlásili se k němu osobnosti jako MUDr. Ctibor Bezděk (zakladatel etikoterapie, čelný představitel čs. vegetariánských, abstinenčních a pacifistických aktivit), spisovatel a pedagog Eduard Štorch (významný čs. archeolog-amatér, autor knih o pravěku), pan Emanuel Voňka (majitel sítě prvorepublikových vegetariánských restaurací v Praze) a nebo prof. MUDr. Julius Hanausek (světoznámý čs. ortopéd, dosud se používá jeho aparát na nápravu kyčelních kloubů u dětí). Eubiotiku podporovala také Masarykova liga proti tuberkulóze a údajně se o ni zajímal i prezident Masaryk.

Jenže co bylo je pryč. Druhá světová válka a potom především následujících 40 let budování socialismu vedly k likvidaci těchto aktivit a způsobily našemu národu kolektivní ztrátu paměti. A tak se dnes čeští nadšenci se závistí rozhlíží po zahraničních ekovesničkách, čtou zahraniční knihy o trvale udržitelném životě a občas si smutně povzdechnou, že je škoda, že u nás nikdy nic takového nebylo. A přitom to mohlo být jinak. Eubiotické hnutí v prvorepublikovém Československu patří zřejmě mezi nejstarší světová hnutí směřující k trvale udržitelnému životu. O to více je škoda, že dnešní česká ekovesničková a ekologická komunita o něm prakticky nic neví…

Zakladatelem eubiotiky byl prof. MUDr. Stanislav Růžička, přednosta Ústavu hygieny Lékařské fakulty University Komenského v Bratislavě. Narodil se 14.1.1872 v Praze. Vystudoval medicínu a do r. 1907 působil na Karlově univerzitě v Praze, kde také dosáhl vědecké hodnosti profesor. Pak se věnoval soukromé praxi a v r. 1920 přešel na nově založenou Komenského univerzitu v Bratislavě a stal se zde přednostou Ústavu hygieny. Zde působil až do r. 1938. Zemřel tragicky 6.11.1946 v Praze.

Již v ve své práci z r. 1913 upozorňuje Růžička na rizika nezdravého života ve městech a v r. 1926 své myšlenky uceleně shrnuje v knize “Eubiotika”, vydané v Bratislavě. Název Eubiotika je složeninou řeckých slov eu (=dobře) a bios (=život) a do češtiny jej Růžička převádí jako “dobrožilství”. Eubiotika má podle něj vytvořit pro lidi takový typ života, který přesně odpovídá “přirozeným zákonům fyziologie těla i ducha”.

Za předchůdce eubiotiky považuje prof. Růžička anglické “Hnutí zahradních měst” sira Ebenezera Howarda, jehož zásady jsou formulovány v knize “Zahradní města budoucnosti” z r. 1905. Růžička se hlásí také k myšlenkám Charlese Fouriera z počátku 19. století. Oceňuje jeho snahy o život lidí v souladu s přírodou, ale odmítá jeho kasárnické společné bydlení (phalansterium).

V první části knihy „Eubiotika“ prof. Růžička poukazuje na špatný stav lidské společnosti po stránce zdravotní, morální a mravní, provázený množstvím nemocí (v jeho době to byla hlavně tuberkulóza) a alkoholismem. Skoro všechny nemoci a chorobné stavy člověka jsou podle něj důsledkem příčin, kterým je možno zabránit. Hlavní příčinou tak špatného stavu je to, že lidstvo ztratilo základní přirozenou cestu života, kterou je rodinný život v blízkém kontaktu s přírodou. Městský životní styl považuje za zcela nezdravý.

Hlavními problémy života ve městě jsou podle něj nedostatek smysluplné fyzické práce a nedostatek pohybu všeobecně, včetně špatného držení těla při práci, škodlivé vlivy práce v různých povoláních, nedostatek slunce a volného vzduchu, špatné bydlení a špatná výživa, kouř a jiné výpary průmyslových závodů, prach a hluk ulic a odtrženost obyvatel měst od možnosti vypěstovat si alespoň část základních potravin a tudíž naprostá závislost na obchodnících a jejich spekulacích s cenami. Dalším velkým morem lidstva je podle něj “šílený přepych, panující v celém způsobu života”, projevující se mimo jiné potřebou kupovat stále více věcí, byť je člověk ani nepotřebuje.

Zde bych se na chvíli zastavil. Toto všechno píše prof. Růžička v r. 1926. Tedy v době, kdy na Zemi žije cca 2,5 miliardy lidí, rakovina je nemocí poměrně vzácnou, Praha končí někde kousek za Pankrácem, Vltava je ještě dravá a nezkrocená řeka, po níž voraři plaví dřevo ze Šumavy až do Prahy, automobil je luxusní vzácností, televize, počítač, mobilní telefon a další moderní vymoženosti jsou pohadkami z říše fantazie a nad názvy supermarket či hypermarket lidé jen nechápavě zakroutí hlavou… Vnucuje se mi otázka, co by asi pan profesor napsal dnes. Ale pojďme dále…

Růžička upozorňuje i na to, že se lidé od svých fyziologických potřeb vzdálili i při přípravě stravy. Vaření, pečení, smažení, uzení, odležení až do zahnívání, kvašení ovocných šťáv, kořenění, příprava „jemnějších druhů mouky“, či příprava složitých sladkých jídel s velkým množstvím umělého cukru jsou podle něj bezúčelné a škodlivé. A při vědeckém rozboru se ukáží být neodůvodněné. To jediné, co se podle něj dá vědecky odůvodnit, je pracovitý život v úzkém soužití s přírodou, při němž se člověk živí jednoduchou stravou hlavně vegetariánského rázu a to ze značné části v syrovém stavu.

Dále píše, že vlivem nezdravého života ve městě je nejen tělo člověka odtrženo od svých fyziologických potřeb ale i jeho duch je odtržen od všeho “věčného a živého” v přírodě. Pouze příroda je podle něj pro člověka původním a přirozeným rodným prostředím a tedy i jedině možným a “absolutně nutným” životním prostředím, má-li mít lidský život zdravý základ. Zvláště duch dnešního člověka je podle něj “příliš výlučně utopen ve spoustě nálezkův a výtvorů lidského ducha, puzeného často pohnutkami a ideami nevalné mravní hodnoty, jež zároveň tvoří základ hlučivého a nepokojného mechanismu průměrného dnešního života”.

Upozorňuje také, že národ, který žije odtržen od kontaktu s přírodou se stává semeništěm všemožných nerozluštitelných konfliktů, bojů a problémů. „Hladová těla, hladové, prázdné a zoufalé duše mohou býti ovšem na nějaký čas nasyceny a uklidněny také pomocí všelikých umělých řádův a umělkovaných zařízení, avšak trvalý zdravý vývoj národa nemůže býti založen na takovém základě, sestrojeném dle fantazie pobloudilého ducha lidského beze zřetele k fyziologickým zákonům lidské bytosti.”

Základem zdravé společnosti se podle prof. Růžičky musí stát “rodinný život v úzkém spojení s přírodou”, tedy eubiotický životní styl. Základním článkem zdravé společnosti bude dle Růžičky eubiotická rodina. Více takových rodin bude tvořit eubiotickou osadu či obec a všechny společně vytvoří zdravý národ a zdravý stát. Města se podle něj postupně promění ve velké parky, v nichž budou soustředěny pouze některé instituce. Samotné osady a také služby a průmysl budou vhodně rozptýleny v krajině, aby hustota osídlení nebyla velká. Průmysl a zemědělství je podle něj potřeba přetransformovat, aby se vzájemně vhodně doplňovaly. Jednotlivé osady, továrny a další instituce musí být propojeny rychlou a levnou veřejnou hromadnou dopravou.

Zároveň ale Růžička dodává, že eubiotika neznamená “návrat k primitivismu”, ale “návrat k logickému konstruování správného typu lidského života. A to na základě jak dobrých stránek primitivismu, tak i dobrých stránek kultury vyšší a nejvyšší. Přičemž dobrou stránkou se rozumí to, co neodporuje „fyziologickému lidskému životu“. Tento životní styl podle něj musí být vytvořen a udržován ve spolupráci s lékaři-hygieniky-eubiotiky.

Prof. Růžička však nezůstal pouze u formulace těchto myšlenek, ale snažil se je zavádět přímo do života. Praktickým pokusem o to měly být tzv. eubiotické kolonie. Součástí života v této kolonii měla být např. i úplná recyklace odpadů, včetně kompostovacích záchodů. První eubiotická kolonie měla být vybudována v Bratislavě, ve Slavičím údolí, pozemky na ni prý darovala bratislavská župa. Růžička píše, že první domy se začnou stavět na jaře 1927 a píše také, že další podobné osady se budou budovat v Praze a Brně. V Praze měla být tato osada vybudována v Troji, bohužel úřady prý její realizaci ve druhé polovině 30. let zamítly. O zamýšlené brněnské osadě se mi zatím, bohužel, nepodařilo zjistit nic.

Pro propagaci a rozvoj eubiotiky prof. Růžička založil „Československou eubiotickou společnost zdravotnickou“ se sídlem v Bratislavě, na Ústavu hygieny a s pobočkami v Brně a Praze (a ustavil se za jejího doživotního předsedu). Předsedou pražské pobočky společnosti byl prof. MUDr. Julius Hanausek a pobočka sídlila v jeho domě v Betlémské ulici.

Ve své době eubiotika zřejmě silně oslovila alternativně zaměřenou část společnosti a eubiotické aktivity se velmi prolínaly s aktivitami vegetariánskými a abstinenčními. Eubiotikové se dokonce snažili vytvořit nový typ školní výuky – eubiotickou školu. Pokusem o ni, byla tzv. „Dětská farma“, kterou v r. 1926 vybudoval a po několik let provozoval v Praze na Libeňském ostrově z vlastních prostředků učitel a spisovatel Eduard Štorch. Dalšími stoupenci a propagátory eubiotiky byli např. Alexander Batěk a také Eleonora Paulová-Růžičková, sestra prof. Růžičky.

Bohužel, jak již bylo řečeno, druhá světová válka a únor 1948 znamenají konec všech těchto aktivit. Prof. Růžička umírá v listopadu 1946, prof. Hanausek v r. 1951, MUDr. Bezděk v únoru 1956, Eduard Štorch v červnu1956, Emanuel Voňka v r. 1963. Odchází tak generace prvorepublikových eubiotických osobností a samotná eubiotika pomalu upadá do zapomnění. Lidé mají jiné starosti. Pouze v 70. letech se údajně koná několik přednášek o eubiotice v pražské Unitárii, které prý přednáší pan Karel Fučík. Bohužel v archívu Unitárie o nich není zachováno nic. A opona se zvolna uzavírá…

A tak se stalo, že když k nám po listopadu 1989 konečně začínají přicházet ve větší míře ze zahraničí informace o ekovesničkách a trvale udržitelném životě, tak si jen povzdechneme, že je škoda, že u nás nikdy nic takového nebylo. A přitom tyto myšlenky u nás mají možná starší kořeny, než leckde v zahraničí…

Závěrem bych se rád obrátil na čtenáře měsíčníku BIO s prosbou o pomoc. Hledám pamětníky prvorepublikových eubiotických nebo vegetariánských aktivit a nebo jejich potomky, příp. jakékoliv materiály, které mají vztah k těmto aktivitám. Především bych rád našel potomky prof. MUDr. Stanislava Růžičky, Eleonory Paulové-Růžičkové, Eduarda Štorcha a Alexandera Batěka – zajímá mne hlavně písemná pozůstalost po těchto lidech. Také bych rád zjistil osud eubiotických osad a Čs. eubiotické společnosti. Pokud byste mi mohli kdokoliv v tomto ohledu nějak pomoci, prosím, kontaktujte mne na telefonu 732 476 082 a nebo e-mailem na adrese info@ekovesnicky.org . Další materiály o eubiotice můžete najít na internetových stránkách o ekovesničkách, komunitách a alternativním životním stylu na adrese http://www.ekovesnicky.org.

(článek pro měsíčník BIO, vyšlo v čísle 7/2003)

Prameny:

  1. prof. Stanislav Růžička: Eubiotika, Bratislava, nakl. Academia, 1926
  2. Jan Janko: Eubiotické hnutí v Československu, časopis “Dějiny věd a techniky”, č. 4/98
  3. Vladimír Borecký: Zrcadlo obzvláštního, Praha 1999
  4. Eduard Štorch: Dětská farma, Brno, 1929
  5. Mgr. Alexej Bezděk, Praha – osobní sdělení
  6. Karel Funk, Písek – osobní sdělení