Užívejte si života dokud můžete – pod tímto titulkem vyšel 1.března 2008 v britských novinách Guardian článek o názorech britského vědce Jamese Lovelocka ohledně dalšího vývoje změn klimatu. Zkrácenou verzi najdete v češtině na Britských listech. Pročetl jsem si i originál a přiměl mě k různým úvahám o které bych se s vámi rád podělil. Nejdřív ale k tomu, co ve zkrácené české verzi chybí.

Tak především – česká zkrácená verze neobsahuje ty Lovelockovy výroky, které jsou nejvíce kontroverzní a zároveň mně nejvíce nutí k zamyšlení. Lovelock zpochybňuje všemožné ekologické kroky, které jsou momentálně v módě, jako recyklaci, etickou spotřebu, obchod s emisemi uhlíku apod. jako sebeklam. Ale řekl bych, že ne z toho důvodu, že by od základu byly špatně, ale spíše proto že si dnes často všeobecně nalháváme, že těmito změnami našeho chování můžeme klimatickým změnám zabránit. Lovelock tvrdí, že klimatické změny už dosáhly bodu, kdy se nedají zvrátit a je potřeba se na to připravit. Říká, že lidé se na něj za tento názor zlobí, protože prý takto v nich vyvolává pocit beznaděje, že už se nedá nic dělat. Lovelock tomu ale oponuje – prý se těmito výroky snaží upozornit na to, že je třeba dělat něco jiného než to, co momentálně v tomto směru děláme.

Například říká, že místo příspěvků na výsadbu nových stromů jako prostředku ke snižování emisí uhlíku bychom spíše měli platit domorodcům, aby neničili již existující lesy. Říká, že dnes modní „zelený životní styl“ je často jen ostentativním gestem, stejně jako různé druhy „etické spotřeby“, které se dříve nebo později ukáží být podvodem. Různé pompézní ekologické aktivity, jako např. nová britská kampaň za zrušení igelitových tašek, jsou podle něj jen taktickými kroky, které by se daly přirovnat k přerovnání lehátek na palubě Titaniku. Podle něj lidé vůbec nechtějí nic zásadně měnit. Říkají sice, že se blíží nějaké problémy, ale zároveň chtějí, aby vše zůstalo při starém a oni nemuseli nic zásadního měnit.

Odmítá ale i snahy o návrat zpět k přírodě, protože pokud by se naplnily ty horší scénáře, pak lidstvo mohou zachránit pouze dokonalejší technologie, nikoliv jejich odmítání.

A nyní ty úplně nejkontroverznější pasáže. Když Lovelock přirovnává současnou situaci k létům 1938-9, tak říká toto: „všichni jsme věděli, že se má stát něco strašného, ale nevěděli jsme co s tím dělat. Když se pak druhá světová válka rozjela, byli tím všichni vzrušeni, líbilo se jim co všechno mohou dělat, bylo to jako jedna dlouhá dovolená… proto když přemýšlím o blížící se krizi, přemýšlím o ní takto. Lidé chtějí cítit, že jejich jednání má smysl.“

Autor článku se v tomto okamžiku zarazil a přiznal, že zapochyboval o Lovelockově schopnosti předvídat budoucí vývoj.

A druhá kontroverzní věc je uvedena v závěru článku: „Od doby co lidstvo existuje, zažilo už sedm katastrof podobných tomu, co má přijít. Myslím, že tyto události oddělují zrno od plev. Až k tomu dojde, pak na Zemi budou žít lidé, které už budou chápat svou planetu a budou na ní umět správně žít a to mne naplňuje optimismem.“

Loučí se slovy: „Užijte si života, dokud můžete, protože pokud budete mít štěstí, tak asi za 20 let to začne být divoké.“

Tolik pro tuto chvíli k článku a příště něco o úvahách, které to ve mně vyvolalo.