Diana Leafe Christian poskytla rozhovor webovým stránkám Personal Life Media o jejím životě v komunitě. Na jejich webu najdete v sekci Living Green audio záznam a přepis rozhovoru v angličtině. Já vám zde nabízím český překlad rozhovoru.

Meredith Medland (moderátorka): Ahoj Diano a vítej v programu Living Green („ekologický život“)

Diana Leafe Christian: Ahoj.

MM: Fajn. Řekni nám prosím odkud voláš a pověz nám o komunitě ve které v Severní Karolíně žiješ.

DLCh: Volám z ekovesnice Earth Haven, nachází se v jižní části Appalačského pohoří, v pohoří Blue Ridge na západě Severní Karolíny. Vlastní 320 akrů půdy a žije v ní 40 lidí. Nejsme napojeni do elektrické sítě a žijeme v malých domech, které jsme si postavili sami bez bankovních půjček.

MM: Skvělé a když říkáš, že nejste připojeni do elektrické sítě, co tím myslíš?

DLCh: Nejsme připojeni do rozvodné elektrické sítě, kterou firmy dodávají elektřinu. Nepoužíváme ji, vyrábíme si vlastní elektřinu ze slunce pomocí solárních panelů – každý je tu má na dvorku nebo na střeše a máme také mikro vodní elektrárny v potoku, kterým k nám přitéká voda.

MM: Co se ti na tomhle životním stylu nejvíc líbí?

DLCh: Mám pocit, že žiji ve skupině s mnoha bratry, sestrami, bratranci a sestřenicemi. Mám pocit, že žiji v rodině podobně smýšlejících lidí, kteří usilují o to naučit se jak žít více ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelně. A také v kursech a workshopech učíme ostatní co jsme se sami naučili.

MM: Už 14 jsi editorkou Communities Magazine, v němž vychází informace o komunitách v Severní Americe – od ekovesnic až po co-housingová sídliště, včetně předměstských oblastí. A jsi také editorkou a vydavatelkou webu „ekovesničkové novinky“ ( http://www.ecovillagenews.org ), kde vychází informace o ekovesnicích z celého světa. Když tedy máš všechny tyto informace, co je podle tebe to nejdůležitější co lidé potřebují vědět když se rozhodnou najít pro sebe ekovesnici nebo záměrnou komunitu?

DLCh: No, já si myslím, že jako první by si měli vyjasnit co vlastně sami chtějí a podle toho si pak mohou najít komunitu. Například, mnoho lidí nemyslí na pět základních věcí, které potřebují vědět, než se vydají do komunity. Jednou z nich je v jaké zeměpisné a klimatické oblasti byste chtěli žít. Další věcí je – jaké jsou vaše hodnoty, jaký je váš životní styl, co považujete za smysl svého života a své životní poslání? Pak se můžete začít ptát, zda hodnoty, životní styl, smysl a poslání každé z vámi uvažovaných komunit odpovídají vašim vlastním. Zda se k sobě hodíte. A dále – budete schopen se v té oblasti uživit s vaší profesí? A další věcí je, kolik vás bude stát na podílech a poplatcích připojení se ke komunitě? Můžete si to dovolit? A dále – má každý člen komunity svůj nezávislý příjem, který může použít jak sám chce? Obvykle to tak je. Existují ale i komunity se společným sdíleným příjmem. Není to tak obvyklé, ale stále existují – některé velké a staré komunity tak fungují – všichni v nich pracují v komunitních firmách a dávají peníze do společné pokladny a členové mají zdarma bydlení, stravu a mzdu.

MM: Vykonala jsi úžasnou práci když jsi shromáždila informace dostupné pro všechny, o tom, jak se spojit s komunitami přes internet, jak je navštívit, jak se během návštěvy dozvědět co nejvíce, jak ohodnotit komunitu a jak se nejlépe stát členem. Je to opravdu úžasné. Napsala jsi dvě knihy a chci tu o nich také mluvit a také o tom jak najít správnou komunitu a jak se stát členem ekovesnice nebo komunity. Ale než se do toho pustíme, můžeš se ohlédnout zpět a říci nám o době, kdy jsi ještě nežila v komunitě a o tom co tě přivedlo k téhle problematice?

DLCh: Motivovaly mne především ekologické důvody, ale když jsem začala žít v komunitě, tak jsem zjistila, že se mi to líbí. Nejenom kvůli otázkám životního prostředí. My nejenom recyklujeme a kompostujeme, ale také nepoužíváme při stavbě domů toxické materiály, stavíme je obvykle z přírodních materiálů, které sami zpracováváme. Jak jsem už zmínila, nejsme napojeni do elektrické sítě, využíváme dešťovou vodu a vodu z místních pramenů, recyklujeme odpadní vodu, máme kompostovací záchody – prostě své ekologické hodnoty realizujeme v životě, nevěnujeme se jen snění. Ale i když je to opravdu úžasné, přeci jen to není to hlavní, co je na zdejším životě nejpříjemnější. Nejvíce příjemné je to, že máme velkou rodinu lidí a pomáháme si navzájem a je nám spolu dobře.

MM: Co myslíš, jaké jsou nejčastější omyly a předsudky týkající se vaší komunity?

DLCh: No, raději na to odpovím všeobecně, protože to pak bude mít větší hodnotu, naše komunita je specifická. Takže, řekla bych to takto – když obvykle lidé uvažují o připojení se ke komunitě, tak mají vysoce idealistická očekávání, takové ty hvězdy v očích a vůbec je nezajímají problémy komunit a nebo si myslí, že každý musí myslet stejně, protože mají dojem, že jim někdo řekne, jak mají přemýšlet – co ale samozřejmě vůbec není pravda. Ale ráda bych řekla těm s hvězdami v očích, že jedním z častých omylů je očekávání, že každý se bude hned od začátku cítit součástí komunity a bude cítit propojení s ostatním jako ve velké rodině. Že to budou prožívat hned po vstupu do komunity. Ale to není pravda, nějakou dobu trvá, než to opravdu nastane.

V menších komunitách to může trvat kratší dobu, ve větších delší dobu, ale závisí to hlavně na „chemii“ mezi jedincem nebo rodinou, která se připojuje, a ostatními členy komunity. Je to o tom, jak se k sobě hodíte. Dalším omylem je, že komunita se o vás postará, ať už se vám stane cokoliv, tak se o vás budou starat. To není nezbytně pravda. V naší komunitě Earth Haven nemáme žádný komunitní rozpočet nebo management, který by byl určený na péči o nemocné lidi nebo o lidi, kteří například měli autonehodu nebo přišli o práci nebo jsou ve finanční tísni apod. Musí se vždy najít jedinci uvnitř komunity, kteří se spojí a rozhodnou se pomoci. Někdy se lidé rozhodnou přidat ke co-housingové komunitě s představou „každý mi pomůže, když budu potřebovat pomoc“. Ale odpověď je ne! Pomohou pouze lidé, kteří chtějí pomoci. Je to otázka osobních vztahů.

Dalším omylem je, že lidé – libovolného věku – domnívají, že prostě mohou ke komunitě jen tak přidat. Odpověď je ne. Musíte projít procesem získávání členství, ostatní vás nejdříve musí poznat, aby posoudili, jestli se do komunity hodíte. A v mnoha případech – i když ne ve všech – vás vstup do komunity může stát tolik jako koupě vlastního domu. Když si můžete dovolit koupit dům, v němž žijete, můžete si dovolit vstoupit do komunity. Když si ho koupit nemůžete, pak je možné, že si nebudete moci dovolit ani vstup do komunity.

MM: Když přemýšlíš o době, kdy jsi žila „tradičnějším“ způsobem, co nám o tom můžeš říci? Kdy jsi objevila první komunitu a jak jsi celým tím procesem prošla?

DLCh: Přemýšlela jsem o komunitách v 60. a 70. letech, když jsem slyšela o komunitách The Farm v Tennessee, Twin Oaks ve Virginii a Findhorn ve Skotsku. Byly velmi slavné a velmi velké a chápala jsem je jako alternativy ke společnosti v níž jsem žila. Četla jsem o nich a byla jsem tím velmi zaujatá a přitahovaly mne, ale z nějakého důvodu jsem si říkala – to bych nikdy nemohla udělat. A pak o několik desetiletí později jsem se začala zajímat o záměrné komunity, protože jsem – podobně jako tisíce a tisíce lidí v celé zemi – začala na počátku 90. let cítit, že mi něco schází. A konečně jsem pochopila, že je to komunita. Nežila jsem ale v komunitě, zpočátku jsem jen vydávala novinky o tom jak začít a pak si mne najal časopis Communities Magazine. Jak už jsem říkala, pracovala jsem pro ně 14 let. Skončila jsem teprve vloni v září. A když jsem pro tento časopis pracovala, tak jsem se o komunitách dozvěděla mnohem více a v r. 2000 jsem se začala zajímat o komunitu Earth Haven a připojila jsem se k ní v následujícím roce.

MM: A kdy jsi žila v té době, kdy jsi začala objevovat komunity?

DLCh: Ve Fort Collins v Coloradu.

MM: A kde si bydlela? V tradičním domě nebo bytě?

DLCh: Žila jsem v domě na předměstí.

MM: A když jsi poprvé vstoupila do komunity – vzpomeneš si na něco na co jsi nebyla připravená a co teď už víš a co by jsi chtěla říci lidem?

DLCh: No, věděla jsem toho o komunitách strašně hodně, ještě před tím, než jsem se přidala k Earth Haven. Protože jsem tehdy byla editorkou časopisu už skoro deset let a navštívila jsem mnoho, mnoho komunit a dělala rozhovory s mnoha jejich zakladateli. Jak s těmi úspěšnými, tak i s těmi 90% neúspěšných. Mluvila jsem s nejrůznějšími lidmi a tak jsem měla mnoho znalostí. Ale jedna z věcí, kterou jsem přesto nevěděla, bylo, že nemůžu hned na začátku začít říkat lidem co by se mělo zlepšit a co by bylo prospěšné pro vylepšení komunity. Proto v mé druhé knize „Hledáme komunitu“, která pojednává o tom jak se úspěšně připojit ke komunitě, raději lidi varuji. Jestli máte dvanácti bodový program pro vylepšení komunity, nechte si ho zpočátku pro sebe. Nejprve navažte vztahy s ostatními a vytvořte si své místo mezi nimi. Jinak se stanete protivným „všeználkem“ a to není dobré vztahy s členy komunity.

MM: Ve tvé knize se mi velice líbí přirovnání o osamělém vlkovi a vlčí smečce…

DLCh: Ach ano.

MM: Uvažovala jsem, jestli bys nám ten příběh mohla říci.

DLCh: Jistě. Mluvila jsem s lidmi přicházejícími sem do Earth Haven, mluvila jsem s lidmi po celé zemi, kteří uvažovali o vstupu do komunity a mluvila jsem také se členy různých komunit a zjistila jsem, že jediné co opravdu funguje, je důvěra a pokora. A jaké zvíře tam venku v divočině musí být pokorné a mít důvěru v ostatní ve smečce, když se k nim chce připojit? Je to vlk. Osamělý vlk, který se připojit k vlčí smečce důvěřuje své touze připojit se k ostatním, ale ví také velmi dobře co musí dělat, když ho mezi sebe vezmou. Nyní to používám jako metaforu.

Samozřejmě neočekávám, že se lidé budou chovat podle ní, ale vlci dělají toto – osamělý vlk vyje z jiného konce a ostatní vlci si řeknou – no jasně, je tu nový soused. Pak všichni společně chvíli vyjí a osamělý vlk se postaví po větru a ostatní ucítí jeho pach a řeknou – no jo, to je ten nový chlapík co se tu objevil. Samozřejmě, že hned zpočátku nemají zájem přijmout ho mezi sebe. Musí si na něj nejdříve zvyknout – na jeho vytí a jeho pach. A pak se jednou osamělý vlk přiblíží ke smečce, plazí se po břiše a má skloněné uši a jazyk vyplazený jako štěně jako by říkal – „ahoj, ahoj, pojďme si zahrát“. Netváří se vůbec agresivně, ale hravě. Pak se obrátí na záda a ukáže ostatním vlkům nechráněné břicho a tepny a v zásadě tak říká ostatním vlkům asi toto – já nevím nic, vy víte všechno, vy tady velíte, vy máte nade mnou moc, já nejsem nic. A jeden za druhým k němu začnou přicházet ostatní vlci, včetně alfa samce a alfa samice. A divoce vrčí a slintají a ochomítají se mu kolem krku, jen pár centimetrů od jeho krční tepny, a říkají asi toto – ty nevíš nic, ty jsi tady nový, nemáš žádné postavení, já mám svou pozici, já vím co je potřeba, ty nevíš nic, já jsem šéf, ty nejsi nic.

A teprve až po té, co tohle všechno proběhne, až projde tímhle rituálem, se vlk zase obrátí, napřímí uši a vyplázne jazyk a zase se tváří jako štěně a říká – chcete si zahrát? A potom si všichni hrají a dobře se baví.

Já pochopitelně neočekávám, že lidé by měli doopravdy dělat tohle všechno. Ale když vstupují do komunity, měli by mít určitou pokoru. Neměli by si myslet, že vědí všechno, neměli by soudit, jako například – „och, tohle rozhodování společným konsenzem se příliš pomalé, to nebude nikdy fungovat.“ A nebo prohlašovat – „musíte úplně změnit to či ono co tu děláte, protože to určitě nebude fungovat, já to vím, protože jsem býval takový či onaký a vím to, ne, ne, ne, nedělejte to.“ Místo toho by měli vstoupit do komunity podobně jako vlk vstupuje do smečky. Jednoho dne pak budou mít plnohodnotné postavení člena vlčí smečky a jejich myšlenky budou přijímány.

MM: To mám ráda, to je můj nejoblíbenější příběh z celé knihy.

DLCh: Tak to je skvělé.

MM: Po přestávce budeme pokračovat – budeme mluvit o 13 různých typech záměrných komunit. Jsem ráda, že nás posloucháte, myslím si, že to nejdůležitější na celém interview je množství zdrojů máte vy posluchači k dispozici. Já jsem měla co do činění s komunitami téměř pět let a když jsem objevila Dianu Leafe Christian, nechtělo se mi ani věřit tomu, kolik práce udělala. Připomenu, že tohle naše povídání a další podobné pořady najdete na adrese ( www.livinggreenshow.com ). Povíme si také více o knihách, které Diana napsala a jejích dalších projektech.

(pokračování)